Vizovice 2009
Ve dnech 1. až 4. října 2009 se uskutečnil již 4. ročník setkání příznivců magazínu MotoRoute.
Samozřejmě jsme nechtěli chybět a v sobotu jsem si to s oběma Poubesama namířil na Vizovice do místa konání v areálu REVIKA. Při příjezdu do Vizovic jsme se zastavili pozdravit švagra Jendy Linka, se kterým jsme se seznámili na Aljašce.
Ihned po příjezdu do areálu jsme byli místo uvítání důrazně upozorněni, že letos se rozhodně zakazuje vjíždět na motorkách
do foajé budovy. A po dřevěných schodech do patra už vůbec ne. Pro nezasvěcené:vloni Poubes po pár rýpancích typu :
„Že to sem nedáš na Kátě po těch schodech“,nadráždil motku a ukázal,že se toho nebojí.
Všechno by to bylo v pohodě, ale přišla další hláška : „Že to nedáš do prvního patra“.
Asi by dal, kdyby se z patra proti němu nevydal probuzený host hotelu Poubesovým Akrapovičem.(bylo totiž něco kolem půlnoci). A v půlce se samozřejmě potkali.Co se dělo dál asi nemusím líčit, couvající KTMka ze schodů, nějaký to ulomený zrcátko a možná i modřina.
Takže jsme se ubytovali a zapojili do debaty kdo, kdy,kde a proč a s kým.
Pak se na nás přijel podívat i Jarda Singer s manželkou, který je taky z Vizovic a znovu jsme si připomněli detaily
naší poslední cesty. Poubes s Houmrem včera večer dokončili po třech měsících lopoty film Z Aljašky
a vzal sebou první kopie, aby jsme se mohli podělit o zážitky tohoto ještě teplého produktu z Holubovi dílny. Myslím si, že jsme měli docela úspěch ovšem největší zajímavost, na kterou se lidi ptali byla, jak se předělá KTM Adventure na KTM Adventure TDI. Dále následovala večeře v podobě ovarových kolen a Petr Vysušil přednesl a promítl jeho letošní motovýlet do severní Indie a Nepálu. Po něm následoval Petr Benke s tripem po Střední Asii.
To už se blížila půlnoc a pošťouchnutý Poubes startuje KTM a opět vyjíždí schody do budovy.
Aby se z toho nestala tradice:-)Samozřejmě,že jsme si to pak vyslechli,ale dílo bylo vykonáno.
Abych řekl pravdu,když projížděl budovou podruhé sklidil i potlesk.
Ráno nás nakládá Jarda do auta a po prohlídce minimasokombinátu nás odváží jeho manželka na Baťkovou,kam po hřebenech
vyráží starší Poubes na půjčené Yamaze WR společně s Jardou a kamarádem Igorem.Čekáme na ně asi půl hodinky,když se
ukázali Poubes hlásí,že rameno asi špatný.Povídá drobet jsem si vrknul přes kořen a blbě jsem padnul.Domlouváme se,
že si zajezdíme na střídačku ještě já s Martinem ,abychom popřípadě jeli do nemocnice najednou.Takže první jede Martin a
dává dvě nebo tři kola,pak jdu já říkám Jardovi a Igorovi,že to bude moje premiéra na motokrosu a na přírodní trati.
Jarda říká,že si mě ohlídají.Ok oblékám krunýř,dres a vyrážím. Začátek je pořád z vršku,říkám si dobrý, dobrý,
lehoučké WR pode mnou poslouchá na každý vrknutí plynem. Začínám tušit, že když jedem pořád dolů, tak že nějak budu muset
vyjet taky nahoru a čekám kdy to přijde.....Přišlo první stoupání mezi kořeny a pařezy už jsem tam v leže,zvedám Wrko ,
sjíždím znovu rozjezd,dostávám se trochu vejš a stroj mám na zadním, seskakuji. Za Jardovi pomoci mám motorku nahoře.
Kousek popojíždím a vidím, jak se přede mnou Jarda propadá kamsi....přijíždím na hranu a říkám, tohle nesjedu. Myslím, že moc přehánět nebudu, když řeknu, že bych radši sjel černou na Železné Rudě. Dole metr široký potok a to samý v bledě modrým nahoru. Dojíždí mě Igor a říká: „Nech si tam dvojku,vymáčkni spojku a hlavně nebrzdi předkem,dole v tom zlomu to jenom pust a přidej plyn a vyletíš nahoru.“ Potlačil jsem pud sebezáchovy na 0 a jdu do toho. Dolu pouštím spojku přidávám a asi v polovině zase ležím. Jsem k smrti vyčerpanej, už tu mrchu nemůžu zvednout, klepu se jak drahej pes. Jarda mimochodem kterému je 54let opět pomáhá. Jsem na kolech nahoře a před sebou mám poslední výjezd odhadem 500m a stoupání 70%. Jarda se rozjíždí a bude mi jistit shora Igor pojede za mnou a jistí zdola. Igor dává instrukce....jedna dva a jen tak zlehka udržuj otáčky a jsi nahoře,přidáš moc jsi na zádech, ubereš zdechne ti to a jsi na hubě taky. Hlavně nesundávej nohy ze stupaček. Jedu a alespoň tenhle kus dávám bez pádu. Přijíždím nahoru a slyším Jardu jak prohazuje: „On to dal, to mě teda nasral :-)“
Sundávám dres a chrániče, leje ze mě jak z kropáče. Nechápu, jak tady můžou dát deset i víc kol, moc jsem se nepředvedl,
alespoň jsem zjistil jaká jsem sračka. Ale jsem rád, že jsem si to mohl zkusit a děkuji Jardovi a Igorovi.
Pak jsme sedli s mladším Poubesem na stroje a vyrážíme ku Praze a velkej Poubes do Zlína na rentgen.
Nakonec měl diagnózu přetrhaný vazy v rameni. Zafixovali ho a on jim řekl že musí odjet na motorce do Prahy,
načež mu lékař odvětil..... „nemožné“. Co myslíte....
Couráme se po dálnici a sto kiláků před Prahou nás dojíždí oranžový stroj s jednorukým pilotem,tak dojíždíme domů společně.
Standa
foto:
Zpět
↑↑ nahoru ↑↑
