Aljaška 2009


23.7.09

Probouzíme se do poměrně studeného rána a vypadá to,že konečně zmoknem.Věřte nebo ne zatim nám opravdu pršelo jeden den. Párhodinový přeháňky nepočítám.Snídaně a balení probíhá s prvními kapkami.Vyrážíme na Vancouver a úspěšně ujíždíme vodě. Kluci uvažujou o nějakém treku,tak na dvě hodinky,času máme dost.Zítra by jsme měli nakládat motorky,říkám.Ani jeden netrefíme na spedici.Slamákovi navigace odešla už druhý den pobytu.Poubes chtěl u Kuby v Edmontonu stáhnout mapu do svojí navigace,bohužel bez úspěchu.Zbývá moje,ale staré mapy neznají nově přistavěnou část prům.zony města,kde máme nakládat.Jedeme proto rovnou do Vancouveru,na prvni benzině hledáme v mapě nejbližší rozcestí ulic,které moje navi.zná. Nacházím zhruba do deseti km od místa nakládky kemp,říkám zakempujem a omrknem to ať víme,kam zítra jet.Zadávám kemp do navi a po úmorných 20km městem zastavujeme na místě kempu a k překvapení všech jsme na staveništi.Staveništi,kde je nově postavený,jeden z olympijských stadionů,mimochodem tenhle je rychlobruslařský.Hm pěkný,představa další porce přes město mě děsí s tak početnou grupou.Ptáme se místních delníků,říkají,že tady byl jediný kemp širokodaleko a odkazují nás směr letiště a název ulice,kde je kemp určitě.Moje navi.ulici opět nezná.Vedení se ujímá Karel.Když po několika kilometrech dělá asi deset dopravních přestupků,a my se za ním několikrát točíme na křižovatce(kluci v autě museli být obzvlášť rádi), přijíždíme na místo kempu.Jo kemp to je,ale piknikový.Takže změna plánu.Jdem hledat spedici.Jedem podle navi.až na rozcestí ulic.Zajíždím na parkoviště.Všichni zastavujeme ,Slamák zavazuje o jediný zbylý zdravý Poubesův kufr a motka se kácí a jako domino bere i XR malýho Martina.Ten chvíli drží obě a pak uskakuje.Odnáší to lehce škrábnutý nárazník auta na které se skácely.Martin na chvilku ztrácí nervy,ale hned se situace uklidňuje.Jsme v Indické čtvrti. Oba Martinové sedají na motorku a jdou projet ulici na obě strany,snad to tu bude,a je.Dojíždíme ke spedici a v tom se přiřítí Roman s Markétou.Roman měl jet původně s náma ale z rodinných důvodů přiletěl do Vancouveru o čtrnáct dní déle,když už tady motorku měl rozhodl se že si sjedou s Markétou jih.Budou zítra nakládat s náma,jeli si svoji trasu a jako náhodou jsou tu.Roman má funkční navi s aktuálníma mapama,tak o starost míň,říkám si.Zadává ubytování a za chvíli jsme mezi vilkama a pension,tady rozhodně není.Na druhý pokus,nacházíme motorest,na dvě noci za 70/os. Kupujeme piva a tak trochu oslavujeme,ostatně jako každý den.

24.7.09

Po deváté hodině ráno přijíždíme na spedici,kde už je připravený kontejner.Čekáme co bude a dostáváme pokyn vjet na rampu. Naše obavy se nenaplnili.A díky vyřídilce a neodbytnosti Fandovo manželky si můžeme stroje naložit a přikurtovat sami. Po poledni máme hotovo a jedem najít nákupní centrum,musíme koupit tašky na suvenýry.Takže Míra nás na dvakrát odváží do supráče a povídá: “Tak jsem si myslel že jdu do práce až v pondelí.”Jezdí s námi od čerta k ďáblu a v šest večer odváží poslední várku na motorest.Pro jistotu si otvírá pivo,aby si nikdo nevzpomněl že potřebuje někam odvézt. Ještě ho čeká zítra dvakrát cesta na letiště.

25.7.09

Dnes nás čeká let domů,dobalujeme se a ve dvanáct hodin se přesunujeme na mezinárodní letiště .Kuba s Jitkou si chtěli přijet pro auto autobusem,ale vzhledem k tomu,že letenka je o 20dolarů dražší než autobus,přiletí ve čtyři.Kuba dorazí na čas,jen se hodinu hledáme.Dáváme řeč co a jak,Míra odevzdává Kubovi auto a loučíme se.Roman s Marketou letí až zítra, tak jedou s Kubou do města.My se přesouváme na odbavení,letí nám to ve 20:35hod.V Londýně na přestup máme pět hodin, tak to je v poho.Děláme si srandu ze Slamáka,že si může dojít i na záchod.Ale v tom posádka vystupuje a už v amplionku hlásí,že počasí nedovoluje vzlétnout a že nám děkují za trpělivost.Bavíme se pozorováním akce vykládání sousedního letadla, kdy parta tří letištních zaměstnanců vykládá pomocí,různých crash triků náklad na vagonky a odvážejí pryč.Vypadá to spíš jako pouťová atrakce do sebe bourajících autíček na elektriku.Fotíme blesky a po čtyřech hodinách zpoždění nastupujem do letadla a startujem.Jsme na tom stejně jako na cestě sem.Bavíme se jestli nám přestup uletí,nebo ne.My, co jdem v pondelí ráno do práce by jsme radši nevyužívali znovu služby letecké společnosti,nocování v hotelu na jejich náklady,ale na nás to není.Po přistání v Londýně zjišťujeme,že nástupiště na náš let se bude každou chvíli zavírat, bereme proto nohy a tašky na ramena a sprintujem k nástupišti.Zrovna zavírali,ale nenechali nás na pospas tomuhle monstroznímu letišti.Zbývá už jen start a za dvě hoďky jsme ve Vídni.Ve Vídni jsme zjistili,že nám nenaložili zavazadla, tak další hodinu pátráme.Nakonec musíme popsat zavazadla a napsat adresu kam nám je mají doručit,až je najdou.Jirka, který nás přijel vyzvednout už na nás čeká.Ve tři ráno přijíždíme do Prahy,tam už na mě čeká moje Peklo a v půl pátý zalézám doma do postele,ale nemůžu usnout,tak v šest hodin vstávám a jdu vzít psy ven,když jsme se tak dlouho neviděli. Potom rychlý čaj a jedu do práce s myšlenkama co všechno dnes musím a co nesmím zapomenout.Rozhodně nemám čas mít nějaký syndrom návratu z dovolené,projíždím ucpanou Plzní s úsměvem jak rohlík a říkám si: “Tak to bylo fakt něco.......” Stanislav Tikal

foto:


Panorama:

foto:



 ↑↑ nahoru ↑↑