Andorra 2006
Jak je zvykem v zimě se spřádají plány kam vyrazit. První verze byla severní Evropa.
Kluci jsou však zimomřiví a já po loňském deštivém Skotsku jejich návrh na teplou
expedici přivítal. Začali jsme se zaobírat myšlenkou na výpravu do Andory, kam jeden
z nás, Standa, předloni nedojel.Slovo dalo slovo a rýsuje se sestava. Bral jsem to s rezervou,
jelikož vím, jak jsou vždy všichni nažhavení a pak jsme Skotsko jeli ve dvou, ale světe
div se nikdo neodpadl. Den D byl stanoven na 10.6.2006.
9.6.2006
Jižní křídlo, Pavel BMW 1150 GS a Honza na Hondě Varadero, ke mně do Tachova doráží okolo 21:00,
něco pojíme a popijeme a jdeme na kutě.
DEN 1.
10.6.2006
Ráno nás doplňuje Franta na Varaderu a Milan na BMW 1100 GS. Na Agipu před Rozvadovem nás na devátou čeká
Standa na Africe Twin, takže se mnou na BMW 1150 GS jsme komplet. Jelikož jsme to s Budějovičákama včera moc
nenatáhli, hlava moc nebolí a můžem razit k cíli první etapy, kterým je Bodamské jezero. Jelikož jsem pořídil GPS,
jsem zvolen vedoucím výpravy. Bláhovci si mysleli, že to ovládám. Já to pojal stylem škola hrou a tak také první etapy
vypadali. Po prvních dílčích neúspěších jsem se začal zlepšovat a tak, až na pár návštěv vilových čtvrtí a následného
hledání správné trasy, to bylo bez problémů a okolo 18. hodiny jsme spočinuli v kempu na břehu jezera. Najeli jsme
asi 470 km a dálnici jsme se vyhýbali jak čert kříži. Spotřeba okolo 6l.
DEN 2.
11.6.2006
V noci mě bolela hlava jak střep, ale zdravotní bratr Faňas mi podal brufínek a vše bylo ok. Snídaně, balení a razíme.
GPS se nehodlá vzpamatovat z mých včerejších hrátek, kdy jsem ji z nedočkavosti vypnul při výpočtu, a já propadám depresi
a vyrážíme podle mapy na Vadůz. Při prvních navigačních problémech u Bad Ragaz mi Pavel vnukl myšlenku na několikanásobný
restart GPS a ona kupodivu naskočila. A tak jedem na St.Martin po parádní horské cestě, na jejímž konci je stylová
restaurace. Po kávě jedem zpět a pak na Chur a do Davosu. Za Davosem zjišťujeme, že nás to táhne na vlak,
a tak se vracíme do Davosu a přes Flugela pass, kde se poprvé válíme ve sněhu, na placený tunel do Livigna,
kde tankujem za neuvěřitelných 0.98EUR. Cílem je kempík za Bormiem. Motorky fachaj a na počítadlech je asi 820km.
Jídlo a pivko je samozřejmostí.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
