South America 2011
SMS-ky a Maily z cesty po Jižní Americe... :
8.12.2011, 7:12
Poslední zpráva Argentina:
Predani motorek do celniho skladu probehlo bez problemu a za pritomnosti mistniho piva.Zitra odpo.mistniho
casu odlet do zimy.Dekujeme všem kdo sledoval naši motoexpedici. Martin.
5.12.2011, 21:29
Vcera jsme se vsichni sesli v BA zaciname resit nakladku, Martinovi se konecne splnil sen o rizeni
poradne motorky Kuba
3.12.2011, 00:15
Kluci z Defika se ozvali: Totalne zmatlany uz druhy den na motorkarskem srazu u jezera Junin,
cekame vecerni prijezd Poubesu,tesime se na rockovy koncert a miss mokre tricko Homer.
2.12.2011, 08:17
Dorazili jsme do jednoho z nejstarších argentinských mest. Budeme mít dva dny na prohlídku památek,
ale jelikož je zde nejstarší univerzita v zemi tak je tu opravdu, ale opravdu na co koukat!!
Holky sorry, 6.tydnu je vážně moc!!! Jirka Eliáš
1.12.2011, 18:53
Dnes dopo 160km tam a z5 k jeskyn.ktere byly zavrene.Polovicka or.Prach mame i v pr.Jedeme stihat Defika.Tis.km pred nami.Asi budu slavit sam s Karcou.
(Poubes ma dnes narozeniny,my mame prani jediny,stesti zdraví,stesti zadravi,hlavne to zdravi)Na vek se neptejte,uz mi po gratulaci poslal do damského prirozeni.
30.11.2011, 16:15
Po hezkem odpoledni v Mendoze defik s Radkem nabral smer Buenos,Poubes malinko jizne pres jezera,Jeff na Santiago.S Poubesatama sraz tak za den a pul na nasi trase,Homer
30.11.2011, 12:57
Def,Karca a ja,Radek a Jeef v Mendoze.Navrat z bol.zaludku,Petr narazeny zebra,Zdenda-zlobi motorka a je mu blbe.My vpohode.Vino svele.
29.11.2011, 08:20
Dnes se mi ozval Jéňa Linek alias MVM
Zdar Buh Stanislave hlasi se MVM
Mame za sebou 8500 km tri pisecne boure ,dve snehove jedna ve 4800mnm jeden den v dest 3000 m hlubokem Colka canyon zima jak svina sest horskyh pases vsechny okolo 5000 mnm ,Predevcirem jsme udelaly Paso de San Francisco nic jsen jeste neco takoveho nezazil i se snehem fotak se mohl zblaznit .Okolo pobrezi smer jih Vina del Mar Neco jako San Francisco California ,more ,pisek slunicko ,holky bikini a vecer CHilanske cervene ,zivet je nadherny dar ...MVM
Zitra smer east of Santiago nejvetsi ski resorts at SA 4500 '4800MNM.
Uz se to krati ...
26.11.2011, 09:39
Vcera 220km or v horach 4500m.n.m.Super.Dnes Ruta 40 a Defik defekt a spotreba 4l oleje na den.
Monter ma siestu.Pijeme pivinko.Cekane je 35c.Karca,ja a defik.Poubes
22.11.2011, 23:01
Parta zcela roztrhana.My s K stale samotarime.Vcera 550km k Mano desierto.Dnes 400 OR bez civil!
Nyní bivak u Tocanao.Karča blila.Asi kocovina.Zitra asi Defik.Poubes.
21.11.2011, 13:58
S Karcou stale samotarime. Nevideli jsme krasnejsi poust kraj nez Luna valey. Zap.slunce v San Pedro de Atac.
Jedeme pozorovat Plamenaky do Tonagua. Nadhera.Ma Ka.
19.11.2011, 18:54
Defika znepojizdnela zkr. hlava. Opraven bude v ut,my s Karcou samotarime a vychutnavame si Chile.
Ost. smer Bolivie. Tesim se na styk. Pardon steak. Poubes.
18.11.2011, 12:23
Prave balime bivak prec chil.hranici.Prezil jsem sedlo 4730 a nah.plan 4500,kt byla zatr dlouha.
Defik 2 defekt.Moto jedou sup.Po zap.slunce 7st.C.Poubes
17.11.2011, 08:38
Zdravim stale z Puna po desive noci. Oka jsem nazamhouril a jen
zvracel, mel prujem a zimnici. Do toho pres ulici cvicil bubenik od
21h do 4.30h. K tomu se pricetla vyska a problemy s dychanim. Za par
okamziku se k nam dosatavi Jena, ktereho zname z Kanady. Je to fajn
chlapik. Ja uz 2 dny nejedl a mam silu jak zenatej vrabec. Ted jsme
prijeli z plovoucich ostrovu Uros na Titichacha. Tak docela komerce,
ale nerikam, ze nezajimavy. Delam zmeny. Zitra sedame na motorku a
jedeme pres hory do Chile. Kdo pojede se mnou, budu rad, kdo ne,
zlobit se nebudu. Takze Bolivii se vyhybam - problemova situace ,
benzin a vysky. Zdar
15.11.2011, 23:16
Dnes se sešlo několik zpráv najednou,takže se s vámi podělím,tak aby to dávalo smysl
První v řadě se vyrojila zpráva od kamaráda,který už také měl s defíkem co do činění v Mongolsku:
Ahoj !! Doufám že si pamatujou že rezervni tesneni pod hlavu jsem v roce 2007 ukryl do stropu pod tapecirunk ......kdyz jsem jel s Defem a klukama do Mongolska. Trosku jsem se teto zavady take bal!!!! Martas
Potom se ozval Holub coby posel dobrých zpráv:
Andy? Neuveritelne krasne....hlavne s plnou hubou koky .Uz zase jedem a stihame motorky.Jirka Holub.
No a ted přiletěl mail od Poubese:
Ja s Karcou a ostravskou klikou jsme dorazili do Puna - mestecka u
brehu jezera Titicaca ve vysce 3900 m Zatim to nejak zvladam. Kluci
s Defendera - Kuba, Homer a Seen se zatim meozvali. Pokud to dnes
opravi, maji to za nami 550 km. Mezitim se ozvali kluci, kteri
nejeli na Machu Picchu a jsou jiz v Bolivii. Zhruba- probihaji po
cele zemi poklidne demonstrace a rezim presunuje vojenskou techniku,
aby ukazal silu. Jsou postavene barikady, ktere se daji na motorcce
tu a tam objet. Nekdz jsou stavitele barikad neprijemni. Horsi je
to, ze po ccele zemi neni benzin a da se sehnat jen na obcanku
mistnich. Liborovi na Stromu zatuhnulo tlumeni a Zbynkovi na BMW
odesel zadni tlumicc. Momentalne stoji bez benzinu a resi co dal.
Bud ho sezenou nebo si najmou dodavku ktera je preveze na hranice A
nebo Ch. Nas ceka zitra plavba po jezirku na Plovouci ostrovy a
odpoledne presun k Bol hranicim. Hlavne aby nejak dojel Defik a
Zdenek s Radkem na KTMkach- Me nezbyva nez na ne cekat. Mam v aute
karnet a kyslik. Za Bol hranici je prusmyk 5200m...Ushuaiu
nestihame, v klidu si projedeme Chile a Argosku. Jen nevim zda jet
do te Bolive nebo radeji rovnou do Chile. Az se dostavi Seen,
domluvime se. Tot zatim vse. M.
15.11.2011, 09:09
Podle dnešní konverzace po sms s klukama má tyto nejnovější info.Malý velký muž Jéňa Linek kterej
jede shora dorazil do Cusco a zkouší se spojit s Poubesovcema,bez úspěchu.Proto v noci psal mě a já zase
Poubesovi.Ten okamžitě podal hlášení že se mu taky nedaří s Jéňou spojit.Ale mám pocit že se od den minuli.
Možná šance je setkání s posádkou Defenderu který je někde u Cuska z vyfouknutým těsněním pod hlavou.
Pro přiblížení sms od Poubese:
Porouchaný Defík někde u Cusca,má fouklý těsnění pod hlavou a 2 motorky jsou s nim nekde u urubamby.
Já s Karčou a ostravska klika v Juliaca.KTM Roda zlomenej podsedlák.
14.11.2011, 21:46
Machu pichu
Tak jsme včera navštívili tuto světoznámou památku a bylo to opravdu pekne. Rano jsme vyrazili vláčkem ze
Santa Terezy, kde byl vagon jen pro turisty, který stál asi 10 krát více nez vagon pro místní.
Pote autobusem nahoru k Machu Pichu. Po prohlídce jsme šli pekne pěšky po kolejích zpět k motorkam.
Jirka Eliáš
13.11.2011, 22:56
Vcera slusnej or do Santa Teresa a dnes pesky 12km v horach pod M PICCHU.
Ted pivo a nad ranem odjezd smer Titicaca.Asi kyslik.Vyska bude k 5ti tisicum.Poubes.
13.11.2011, 21:28
Nejkrásnější a nezachovalejsi Španělské městečko v Peru. Úžasná náměstí a stavby.
Zítra vyrazime do Santa Terezy což je nejbližší možne místo kde se dá na moto dostat k Machu Pichu,
pote bude několika hodinový trip a Petr se uz nemůže dočkat.Jirka Eliáš.
11.11.2011, 08:21
Cesta na Cusco zavalena.Návrat na Panamericana.Nasca,dnes uzasna cesta.Bivak pred branami Cusca.
10.11.2011, 08:24
Tak jsme v Nazce, kterou proslavili ohromné obrazce v krajině to asi všichni znáte.
Je 28st a odpoledne vyrazime směr Cuzco to znamena do hor a tam uz tak teploucko nebude.
Jinak zatím stroje funguji jak maji. Jirka Eliáš.
8.11.2011, 11:00
Včera jsme zažili 200 kilometrů dlouhý offroad v nádherných scenériích, které vynahradili i defekt
předního kola Martinovy motorky, následně přepálený kabel vedoucí po přední vydlici a
povolený kontakt na baterce Zdeňkovy motorky. Včera večer jsme opět za tmy dorazili do města Ayacucho
kde jsme si opět museli vzít hotel. Stále bojujeme s krátkými dny, které nám výrazně zkracují denní porci
kilometrů. Tma je již od 19.00, snad se brzy začne den prodlužovat v náš prospěch. Hned první den měl Defík
drobný problém, po chcípnutí již nešel znovu nastartovat. Laborovali jsme nad tím až do půlnoci, vyměnili
jsme naftový filtr, kontrolovali přívod paliva atd. Ráno nakonec chytrá hlavička Zbyněk přišel na uhnilý drát
vedoucí k naftovému čerpadlu a už to vrčelo. Zbyňďo dík. Bohužel jsme se včera večer od naší předsunuté hlídky
Libora dozvěděli, že cesta do Abancay je díky sesuvu půdy uzavřena a my se musíme vrátit zpět k moři a
vlasně začít znovu. Tak jedeme.
7.11.2011, 12:40
Nad ranem jsem usnul a srovnal se.Pokracujeme smer Cusco.Priroda super.Poubes.
7.11.2011, 8:00
Dnes v noci přišla zpráva od Poubese: Mam za sebou prusmyk ve 4870m a nasledny pulhodinovy pobyt ve spitale,
dojel jsem na pokraji.Nyni na hostelu Huancayo ve 3300m.Zvykamkoukuzakoukou.nocrozhod
5.11.2011, 23:41
Jedeme do hor !! !. A na motorkach. Defik v zavesu!Poubes
4.11.2011, 19:47
Dnes je to presne tyden co jsme se nehnuli ze smrdute a zaprasene Limy.Opet se nasel nejaky problem a pokud se nevyresi do 4h,stravime tu vikend.Jsme nasrani.Poubes.
4.11.2011, 14:46
Tak zase prd, chybel nam podpis na nejakdm papire. Takze motorky budou zitra. U vas dneska. Dolarky opet letaji vzduchem. Do prcic. Spis do prdele! Peruanci vy...
3.11.2011, 7:57
Dnes vyjednavani casti party, dalsi varila, treti parila. Vysledek? Zitra si jdeme pro motorky a Deficka a pivo. Uz jsme nadrzeni. Na jizdu. Poubes
1.11.2011, 20:42
Ahoj,ted prima vylet do mestecka Chosica,3hod cesta autobusama byla dost silena.Nase postavy se tam nevejdou.Hlavne Korejtko!
1.11.2011, 14:45
Puvodni plan,ze moto budeme mit dnes je v pr.... Dnes je svatek Peruanci nemakaj a my budeme radi za patek.Dnes vyprava do hor.Poubes.
31.10.2011, 13:30
Dnes pokracovani v behu po uradech.Vcera lodi na ostrov plny tucnaku a lachtanu.Zitra bohuzel statni svatek.Poubes.
30.10.2011, 20:10
Z dnešní zprávy to vypadá že kluci,jsou stále bez motorek a vyplňují čas degustací místního piva:
Situace je dost podobna te ve Vancouveru a resime to podobne takze chlastame :)
28.10.2011, 16:31
Všichni jsme znaveni dorazili do Limy.Poubesovi a Kubovi se ztratily bagly.Dnes je budeme hledat.
Nejen je,ale i motorky a bojovat s celníky.Zdravíme všechny
Motoexpedice South America 2011
Promo South America 2011
PUTOVÁNÍ PO JIŽNÍ POLOKOULI.
Pro zdárný průběh náročných výprav, kdy motocykly posíláte na jiný kontinent naší planety, je nutné si zvolit kvalitní team a nepodcenit dlouhodobé přípravy.
My pro putování po Jižní Americe volíme námořní přepravu velkým kontejnerem 40 FT, kam se vejde devět motorek, auto a expediční vybavení. Je jasné, že v tuto chvíli má naše skupina příliš mnoho
členů a delší přesuny lehkým terénem nemůžeme pohromadě zvládnout. Řešení je jednoduché, okamžitě po usednutí za řídítka se náš tým rozpadne a sejde se až v cíli. Startovní čarou se stává Peru,
respektive přístav Callao nedaleko Limy. Pro návrat zpět do Evropy určujeme argentinské Buenos Aires. V našem itineráři je vyznačena trasa vedoucí přes Peru, Bolívii, Chile, Argentinu a Ohňovou zemi.
Jediný z nás však trasu dodržel a i přes časovou tíseň do Ushuai zdárně dorazil pouze Libor Martínek alias Trinidad na V-Stromu. My ostatní jsme si Jihoamerického kontinentu užívali každý po svém a
myslím, že jsme si to opravdu užili. Já si vám nyní dovolím popsat právě tu naší cestu.
Nehodlám dopodrobna popisovat martirium papírování spojené s vykládkou našich strojů, které začalo už v naší republice. Jen slabé procentíčko na ukázku ještě z ČR:
Peruánská společnost Andina (nikdy si ji prosím jako partnera nezvolte!), která nám bude náklad vyclívat, požaduje ověřit nákladový list od jejich konzula v Praze. Když tuto nepolapitelnou osobu
konečně dostihnete, suše oznámí: „ověřím, ověřím, ale až budete mít zde (prstem označí místo na dokumentu) razítko od vašeho Ministerstva zahraničních věcí. Neváhám ani vteřinku a druhý den už poskakuji
na Hradčanském náměstí. „Pane, nám se to zdá zbytečné, ale pokud to v Peru požadují, razítko vám dáme“. Očekávám vítězství v podobě úderu kulatého razítka do listiny a úsměv na tváři mi mizí až poté, co
je schováno pečlivě zpět do šuplíku a reproduktorek u okénka zaskřehotá: „musíte nejprve na Hospodářskou komoru pro jejich razítko a poté se vraťte prosím“. Další. . .
Paní na Hospodářské komoře je milá, příjemná a hezká. Proto se ani náznakem nezlobím, když odmítne razítko vydat, protože jsme soukromé osoby. Zdrcen se vracím na Ministerstvo zahraničí a oznamuji
porážku. „Vy jste soukromé osoby? To jste měl říci pane!“ Na očním pozadí mi malinko svitla hvězdička naděje. Paní za sklem začíná důkladně prohlížet nákladový list a nachází nějaký podpis zaměstnance
přepravní společnosti zakamuflovaný do razítka. Usměje se a začne pohybovat rty. „Pusťte mikrofon prosím“ a skřehoták oznámí: „sežeňte tuto osobu a odvezte ji na ověření podpisu“. Už mi nic
nepřekvapuje, ujíždím přes celou Prahu shánět „pána z plakátu“. Ten za „pár“ euro podpis ověří a ozve se úder prvního razítka, ze skřehotáku na MZV se poté ozve „no vidíte, že to jde“ a slyším
slastnou ránu druhého razítka. Konzulce nezbývá než otisk kulatého berana lípnout do posledního volného místa a já se večer radostí opiji. V Limě je situace daleko složitější. Nám se ji však daří
za osm dní rozmotat a já touto cestou děkuji Kubovi, Radkovi a především Seenovi, členovi naší výpravy a kamarádovi pocházejícího z Bolívie a žijícího v ČR, který se o nás staral a úřední záležitosti
vyřizoval. Určitě se pozastavujete nad zmíněnými osmi dny, ale je nutno vzít v úvahu víkend, státní svátek a hlavně to, že jste v Peru. Koukám-li na věc zpětně, bylo to expres vyřízené.
Během vyjednávání se alespoň seznamují všichni členové výpravy a já kvituji, že se mezi námi neobjevil žádný abstinent. Nutno však poznamenat, že pobyt ve špinavé Limě nepatřil k nejlevnějším a
rozpočet se mně i spolujezdkyni Karolíně ztenčil na polovinu. Na vysvětlenou, Karolína je má dcerka. Úřední šiml je nasycen a my vyrážíme ven z města ještě v podvečer a končíme 200 km severně ve
městečku Matucana. Popojíždíme k hostýlku a doprovodný Defender nejde nastartovat. Do půlnoci hledáme závadu, kterou objeví až ráno logistik Zbyněk v ucpaném drátu. Rovněž je bez proudu i Láďova KTM
a závada je podobná, tedy lehce odstranitelná. Že by to dělala ta výška? Jsme ve 2800 m n.m. a už v noci jsme cítil tlak na prsou. Zamáváme si na rozloučenou a každý po svém se potýká s krásnými
serpentinami a přibývající nadmořskou výškou. Vím o sobě, že na horskou nemoc trpím a ve vysokých horách jsem už několikrát bojoval o život.
Tenkrát jsem chodil pěšky a mé ambice horolezce byly touto dispozicí zcela zdecimovány. Na motorce to snad bude lepší. A nebylo. Při zastávce ve 3700 m jsem dýchal jako sentinel a srdce bušilo
jako o závod. Seen od domorodců sehnal proslulou Koku a já žvýkal a žvýkal. Stav se zlepšil a my s Karolínou pokračovali dále do průsmyku. Právě zde, ve výšce 4780 m, jsem začal bojovat s bezvědomím.
Ruce mi brněly až po lokty a nohy po kolena. Za značné pomoci dcery a bezhlavé jízdy po klesajících serpentinách jsme objevili Hospital v La Oroya. S úsměvem mi zaměstnanci nemocnice podali kyslík,
srazili tlak z 220/150 na 150/120 a za půl hodiny vykopli zpět k motocyklu. Jedeme dál a trochu „vyklepaní“ projíždíme pěknou horskou krajinou, kde výška nepřesáhne 3300 m n.m. Za Huancayem se
ubytujeme v příjemném hostelu a já cítím zvýšenou pozornost o mou maličkost. Ostravská klika – Peťa s Jirkou mi podávají léky, Radek nahrává mapy do mé navigace a Karča se bojí usnout jen proto,
aby mohla kontrolovat můj zdravotní stav. Ráno se cítím lépe, ale jako v ráji teprve až na dvěstěpadesát kilometrů dlouhém offroadovém přejezdu kamenitými stezkami s krásným okolím.
Jedeme pohromadě dvě motorky. Dvanáctka Bavor nesoucí Veroniku se Zbyňkem a půlkou baráku, garáž nevyjímaje. My s Karčou uháníme klasicky na KTMce a pár svršků se spacími potřebami sebou taky máme.
Semo tamo vidíme naše kolegy ulehnout, ale driv er je okamžitě v akci. Kufry vyklepe sekyrou a už je celá posádka opět v sedle. Opravdu si cestu parádně užíváme a do Huanaca to máme už jen 50 km,
když potkáváme ostatní kluky. Zdeňkovi přestala jet motorka a závadu nacházíme v povoleném kontaktu na baterce. Dále pokračujeme oslněni krásou okolní skalnaté krajiny do níž se opírá zapadající slunce.
„Tati, co to syčí“? Uklidňující odpověď nestačím doříci, protože smýkající se zadní kolo mne poměrně zaskočilo. Měním duši, kluci mi pomáhají a v rychlé akci nás brzdí až nutnost kolo nafouknout.
Má profesionální dvoupístová pumpička to vzdává zhruba po 400 šťouchách. Další dvě půjčené od kamarádů se rovněž nedaří přemluvit k výkonu přes 4,5 Atm. Na závěr mi ještě Touratechgeorg, neboli Jiři z
Ostrávy, zapůjčí bombičku, ale stejně vyrážíme dál na nepřiskočené pneumatice. Neujedeme však ani kilometr a můj stroj se opět zastaví. Vadnou pojistku způsobil přepálený drát o přední kolo.
Všude je plno prachu, komáři štípou a já doufám, že už mám do konce cesty vybráno. Za tmy projíždíme Ayacucho a čekáme na sebe na dávno nefungující pumpě. Telefonem přichází zpráva od Libora,
který je o den před námi, že cesta do Cusca je po naší cestě neprůjezdná. Jsou tu závaly a také nějaké občanské nepokoje. Vracíme se do města a hledáme nocleh. Při prudkém výjezdu na jehož
vrcholu byla halda hlíny a hned za ní frekventovaná silnice vidím v zrcátku ulehnout několik strojů, naštěstí bez následků. U večeře se radíme co dál. Cesta vpřed je neprůjezdná, nezbývá než přes
hory směr Carretera na Panamericana neboli PanAmerican Highway. Jedná se o systém silnic vedoucí z Aljašky do (a kolem) jižní Ameriky. Po ní nehostinnou pouští do světoznámé
Nascy a odtud znovu do hor. Vím co mě čeká. Boj o život vedený s výškami opět okolo 4 800 m n.m. Ráno, zatímco ostatní balí, jedeme se Seenem do nemocnice na konzultaci.
Doktor je pohodář, ale varuje. Nakoupíme na doporučení nějaké místní léky a štěstí se na nás usměje až v zapadlém obchůdku „barvy – laky“, kde objevujeme kyslíkovou láhev.
Mají dvě, jednu metrovou a druhou asi poloviční. Cena je stejná a rozhodnutí tudíž jasné. Zhruba za šestnáctset korun pořizuji plnou kyslíkovou láhev, redukční ventil a masku.
Kluci mi zařízení připínají na záda a dcerka pomocí domluvených znaků ovládá redukční ventil. Palec nahoru - přidej kyslík, palec dolů – uber, natažená dlaň – vypni.
Výška čtyři a půl tisíce metrů, jedu a pískám si. Necelých pět tisíc metrů – rozhoduji se pro offroadový výjezd ke kamenným mužíkům a pomníku, zpívám si do masky.
Postupně se tu sejde celá naše skupina a k přenocování si vybíráme hostel ve městečku Pisco nedaleko Panamericana, Pozdě večer u sklenky piva nás překvapí Liborův příjezd.
Je na něm vidět odhodlání dojet až do Ohňové Země a podřídit tomu cokoliv. Náš plán je rozdílný, my si hodláme spíš užít v klidu putování po Jižní polokouli.
Na motorku ráno usedám se značnými bolestmi žaludku, pravděpodobně mu včerejší plný talíř krevet zcela nesedl.
foto:
