Kyrgyzstán 2010


Kluci jdou na prohlídku města a já se Standou sjíždíme internet.Za tmy pro nás přijíždí taxík a přesunujeme se do bytovky, kde budeme spát.Cesta po schodech do 4tého patra,bez funkčního světla byla třešinkou na dortu mé svízele.V bytě ale byla vana,jídlo,pivo a parta příjemných mladých lidí,takže spát se šlo okolo 4té.Taky tam měli kousavou krysu v kleci.Poubes nedbaje výstrahy rázem poznal ,jak rychlá umí být a prokousla mu slušně prst. Ráno kluci jedou pro stroje a mě dělá společnost majitelka bytu Jula,korpulentní,ale inteligentní mladá holka.Rozhovor byl příjemný a čas do příjezdu kluků mi krásně uplynul. Bloudíme a hledáme výjezd,taky nás staví policie a upozorňují na ozbrojeného vězně ,co jim zdrhnul.Vedro v autě mě ubíjí a poloha dolů noze evidentně nesvědčí. Vízová povinnost nás dohnala.Stojíme 2Okm od hranic v hromadě suchého ovčího trusu ,chráníce se před sluncem pod mostem.Dál,tentokrát do Ruska můžeme až zítra. Hranice nakonec nebyly tak hrozný,asi proto že se kazachští celníci lekli novinářského průkazu redaktora Pouby. Rusové svou práci dělají poctivě,vše do rentgenu,bumážky,pes,ale má to hlavu a patu a když nemáš problém nemají ho ani oni a pustí nás v pohodě.Večer mi Standa pomocí pilky na kapesním nožíku sundavá sádru, svírající nateklou nohu nad únosnou mez.Noha je hrozně barevná a nateklá. Dodržujeme trasu Saratov,Voroněž.Kuba jede opatrně,nemá zapotřebí zbytečnou policejní kontrolu.Drží se nás v autě.Najíždíme na úsek ,kde opravují asfaltový koberec.Na postřiku penetrace Kuba dostal smyk a padá do protisměru.Vidíme to s Jirkou v zrcátku.Kamion, co jede proti ,brzdí na plný pecky a Kubu ani motorku naštěstí nepřeválcoval.Když to zvedne ,vypadá děsně on i motorka.Je naštěstí zdravej,ale je od hlavy až k patě zasranej tou černou lepivou tekutinou.Na motorku je taky dost žalostný pohled.Jsem z toho ve stresu.Mojí vinou trpí jak Kuba tak motorka.Moje rozhodnutí je nezvratné.Zítra musím do sedla,jelikož moje snaha dostat nějakej odvoz alespoň z Ukrajiny ztroskotala. Ráno u břehu rybníka za hranicí motáme nohu do dlahy a vyztužujeme americkou izolačkou.Řadička jde nadoraz vzhůru,ale stejně tam nohu nedám a tak řadím patou.Díky velkému kroutícímu momentu mého stroje na silnicích moc řadit nemusím,ale města jsou utrpení.Sádrová dlaha se rozpadla a tak vezu nohu na válci. Cestu přes Ukrajinu jsme zvládli za dva dny.Drobný problém byl s palivovým čerpadlem na Ktm,ale pomohlo ho jen vyčistit.Ač se snažíme dodržovat předpisy a policejní kontroly se nám vyhýbají stejně platíme po 70euro za rychlost při předjíždění kamionu.Díky klukům a jejich veliké pomoci a obětavosti jsem doslova dovlíkl trosku mou i mojí motorky do Polska ,kam už pro mě dojel Drahoš v dodávce.Nevím ,jestli bych vydržel dojet já,ale z motorky tekl olej prodřeným víkem a taky z ložiska zadního kola. Po půlnoci jsem doma v Tachově.S ostatními jsem se rozloučil v Praze a tak vím ,že to taky zvládli. Ráno mě dcera Renata veze do Plzně do špitálu.Verdikt zní,zlomený kotník a trombóza.Návrat v hodině dvanácté.

foto:


Panorama:

foto:



 ↑↑ nahoru ↑↑