Dnes je svátek práce a my ho oslavili blouděním v horách.Jsme zasekaný ve wádí mezi Barbazom a Jibjat a po pěti hodinách jsme de fakto stejně daleko od
našeho cíle jako na začátku.Je tu velice lehké zabloudit ,jelikož cest je hodně a navigace mlčí.
Zbyněk bez startéru má neskutečné problémy,terén je pro velká endura s kuframa na hranici či spíš za hranicí sjízdnosti.Kamenitá koryta řek střídají
výjezdy a sjezdy.
Pády se množí a víme ,že tu budeme muset přespat a dohodneme se co zítra.Tady se sluší říci,že v Ománu nás 10 dní doprovází Standa s Jirkou v zapůjčeném
Pajeru a podporují nás jak psychicky,tak logisticky.
Vody máme poskrovnu a rozhodli jsme se vařit z užitkové ,co vezu v přídavné nádrži čaj,snad se nepoděláme.
Jídlo ohříváme z kolekce adventureMenu a jsme zvědaví,co přinese zítřek.Ještěže benzínu máme zatím dost.
Ráno jsme vyrazili časně.Renda snad v noci našel v topo mapě cestu do Jibjatu.V prvním velice náročném sjezdu jsem zůstal dole jen já s Rendou.
Zbytek skupiny se rozhodl pro návrat.Bez vody se pouštíme dál a doufáme,že směr sedí.Za pár kilometrů máme téměř vyhráno.Pastevci nám dají vodu a
ukáží směr,pak už jen projedeme vojenskou hlídkou a vypleníme lednici v restauraci.Píšeme klukům a jedeme na Marbat.Po cestě prohlédneme wádí Darbat.
Starodávnou pevnost, přístav Khor Ruri a propast Sink hole.Přišla zpráva od kluků z auta,že se postráceli a pak museli sjet ten hroznej kamenitej krpál a
jedou za námi.Jeli těch 300m hodinu.Kde je zbytek,se jen dohadujeme.
Nakonec přichází zpráva,že i oni to zvládli a nám se ulevilo.Tohle už nebyla sranda.Nakonec se scházíme na benzíně v Salalahu a kempujeme na
zapadlém parkovišti s toaletou. Zbyněk nabíjí noťas a kameru z pouliční lampy.Wadi Darbat by byl lepší,ale voda je tam napadená nějakým hnusem.
Ještěže tam byla cedule s výstrahou v angličtině.
Ráno se dělíme na dvě party a Ti co neviděli včera pevnost atd.jedou tam a my jedeme zavařit starter.Operace se zdařila a po obědě vyrážíme všichni společně
na nejjižnější cíp naší cesty asi 70km od Jemenské hranice.Hory jsou zde fantastické a gejzíry tryskající ze země nás uchvátily.Koupeme se v obřích vlnách na
překrásné liduprázdné pláži a vstřebáváme zážitky.
Dalším cílem byla Jobova hrobka,jakýsi kańon a kadidlovníkový háj.Pryskyřice získaná z kmene tohoto stromu je vyvažována zlatem a je při náboženských
obřadech nepostradatelná.Pak jsme si prožili spalující horko v oáze Ubar.Byli jsme zde ale příliš brzo na návštěvu dunového pole a tak valíme dál prašnou
cestou k severu a na vyfoukané pistě atakujeme rychlost,která je u nás povolena pouze na dálnici.
Klukům dochází benzín a tak jim nějakej přelívám.Na výpary dorážíme k pumpě uprostřed pouště a rozhodujeme se tu přespat.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
