Syrie 2008
17.4.2008
Plán dneška na co nejrychlejší přechod hranice se zhatil.V duty free jsme pokoupili laciný cigára,karton
máček 13 dolarů.Platit za karnety a pojistku 110 USD se nám moc nechtělo,ale nic nezmohl ani Ramy,který nám přivezl výplatu v syrských srandách.Po 3 hodinách tedy platíme a víme,že to na Crac des Chevalier nestíháme.Jedeme tedy na citadelu Sam'aan u Aleppa.Je tu dost lidí,ale je na co koukat,dýchne na Vás atmosféra dávnověku.
Ale nejen kultůrou je člověk živ a u řezníka visí flákota.Po počáteční nedůvěře se zakusujeme do kebabu v arabském chlebu za 1,5 USD na hlavu včetně coly.Dálnice na Hamu je zážitek.Pobíhají tu lidi,zvířata plouží se tu různé samohyby a mezi tím svištíme my a auta 130km/h.
Také poprvé tankujeme za pěkný dolárek 1 litr.
V Hama nacházíme neomylně obří dřevěná kola a procházíme se bazarem.Je to pro nás stejná atrakce jako my pro místní.S Poubesem konstatujeme,že zahalené ženy skýtají mnohá tajemství a že to nemusí být vždy na škodu.
Po tmě uléháme za městem v mandlovníkovém sadu.Terén je nerovný a tak záda budou asi trochu trpět.
18.4.2008
Tady asi nebudí kohouti,ale osli.Tady tomu tedy tak bylo.Hýkal jako na porážce.
Dnes jedem na pobřeží do města Tartus.My po okreskách přes kopečky a defík po hlavní.
Na promenádě si dáváme kávu s bergamotem-chutná zajímavě.Na pláži je dost nepořádek.Asi to uklidí až
začne sezóna.Hrad Crac Des Chevaliers jsme dobili zatarasenou brankou a tak nic neplatíme.Je obrovský a dost zachovalý.Fotíme a prolézáme jeho útroby.Je tu dost cizinců i místních návštěvníků,kteří přijeli autobusama.V restauraci nad hradem si vychutnáváme pozdní oběd a otáčíme na Damašek.
Dálnice je plná aut a troubiči a blikači mě dostávají do schízy.Tyto signály používají úplně nesmyslně v
koloně,kdy si vůbec nepomůžou.Bavím se tedy tím,že se nechám jedním předjet a vytrvale na něj pak
blikám,jako jeď už do prdele,nezdržuj magore!Spaní na divoko se nám najít nepodařilo.Když bylo pěkný místo tak to byl cvičák a odtud rychle pryč.Taky nás začínají prohánět místní psy.Kameny a mračna prachu od zadní pryže je však zatím vždy odradí.
Voláme Ramymu a ten nám tedy zajistil ubytko na privátu v centru města.Dostat se tam bylo také jedno
malé dobrodružství.Myjeme těla,pereme a vyrážíme do města.Popijem předražený pivko a na kutě.
19.4.2008
Den blbec!
Ráno jedem s Ramym na firmu pro kterou jsme vezli auta a děláme jim reklamu.Byla to povinnost zaplatili totiž ten nocleh.Práce dětí tady je asi normálka,usmolený klučinové se mají na place co otáčet.
Na zpáteční cestě to začalo tím,že nemůžeme sehnat naftu.Jedeme na nejvyšší horu Sýrie Mount Hermon 2814m.n.m.Somrujeme ropu od vesničanů a ti nám ochotně pomáhají a ještě zvou na čaj. Chceme něco natočit kamerou na helmu,ale ač doma fachala,tady stávkuje.Pod horou nás dost drsně obrací vojáci.
Kameru jsme uchránili a nakonec i vložené dvd ,když se vysvětlilo že jsme turisti a naše záběry jsou zcela nezajímavé.Nicméně nahoru nesmíme.Zajeli jsme alespoň k jeskyni ve skále,kde ještě nedávno někdo očividně bydlel.První seznámení s terénem Šťastlivka i Standa přežili.
Golanské výšiny se také pro naší skupinu uzavřeli na jednom kontrolním stanovišti.Motáme se vojenským
prostorem a při setkání s bvpčkem v protisměru už nám není do smíchu.Konečně se napojujeme na správnou cestu a hlavně zbraní necháváme za zády.Za tmy jíme v Sheikh Miskin a domlouváme hledání
noclehu.
Dorazili jsme do vedlejšího města Izraa.Motáme se tmavými ulicemi a najednou se od odbočujícího Defíka něco odrazí.Ten vůl trefil popelnici,říkám si do helmy,ale hned záhy vidím letící motorku a dva maníky.Jeden se sebral a zmizel u druhého zmítajícího se na zemi se okamžitě sbíhají lidi a Jirka mu
kontroluje funkce.Nevypadá dobře a my tušíme problémy.Naložit ho do okolo jedoucího auta byl pro místní mžik.Kuba pořád sedí u volantu a nemůže uvěřit,kde se tam vzali.Vidět je nemohl,provozovali totiž místní sport-ježdění bez světel,asi proto že prskolet neměl značku.
Lidí je tu najednou jako o pouti,někteří i se samopaly na rameni.Přichází k nám arab co bydlel 25let v
Makedonii a trochu mu rozumíme.Jeďte na policii tady nic neřešte.To rádi uděláme.
Kuba je u výslechu a my posedáváme na služebně.Policajti jsou v pohodě.Po půlnoci nás kromě Kuby bere k sobě zmiňovaný chlapík.Neusíná se nám lehko i když nás všichni ubezpečují,že to nebude problém.Policajti mě dostali tvrzením,že nemáme být smutní,že to tak chtěl alláh.
Dvě pozitivní události jsou,že moje hokejové družstvo i za mne vybojovalo titul v pralesní soutěži co v
Tachově hrajem a taky moje báwo oslavilo 80000km.bezproblémového provozu po cestách necestách.
20.4.2008
Soud proběhl a verdikt je zdrcující.Kuba půjde do vězení a rodina zraněného požaduje 10000Usd odškodné.Kontaktujeme konzulát a vyčkáváme.Kubu odváží s ostatními do Dary do arestu,aspoň
není spoutaný.Konzul přijel s pozitivní zprávou z nemocnice.Kluk má akorát zlomenou nohu.Ale to
nic nemění na tom,že Kuba bude znovu souzen,ale až v úterý.My tedy balíme bágly na motorky a na
místě zůstává jen Jirka a defík.Doufáme.že se s nimi co nejdřív setkáme.V noci odjíždíme.Není jiné místo
a tak spíme ve stanech za křovím u dálnice na Damašek.
21.4.2008
Vstáváme v 6 a jedeme plánovanou trasou přes As Sweidu do pouště směrem na Palmyru.Bereme
plnou a 10l kanystr,nabíráme vodu a snídáme nechtěně mastnou olivovou polévku a hrachovou kaši.
Kousek za Azzalafem končí asfalt a už to začíná.Kameny,písek,vedro k zalknutí.Navigace jen podle
azimutu na gps.Roman na Ktm i Standa na Bmw se perou statečně a jsou pořád na dostřel.
Poušť je skličující a zároveň krásná.Vidíme domnělá jezera,ale je to jen tetelící se vzduch.
Asi po 3hod.nacházíme malou asfaltku,chybujeme však v navigaci a zjišťujeme to až 20km od Iráku.
Tam fakt nechceme.Stáčíme to na západ a víme že benzínu je málo.U benzínky v Attanfu alespoň
zjistíme polohu a pijeme.Benzín nemají.Za velikého větru dojíždíme na benzínku na křižovatce na
Al Basiri a jsme skoro na suchu.Pumpař hlásí prázdno,ale podnikavci z restaurace nám prodávají
každému 5l.se 100% přirážkou-zaplať pámbůh.Čaj je samozřejmě zdarma.
Do Palmyry dorážíme okolo 17.00.Město nás přijme v malém hotýlku za 14USD.na hlavu.Koupel,
večeře z velblouda a holení břitvou u místního lazebníka nám s Poubesem udělalo dobře.Večer posedáváme u hotelu a poskytujeme rozhovor do místních novin.Reportér je dost zvídavý a zajímá ho
všechno,nejvíc ho těší loga výpravy,taky chce vědět co nám vadí-tak se to dozvěděl.
22.4.2008
Ráno časně snídáme a vyrážíme do ruin starého města.Všude dojedem na bublačku na motorkách.
Nikdo neprudí a nevybírá vstupné.Je tu liduprázdno a já si představuji jak to muselo být krásné v době
největší slávy.Majitel hotelu má i krámek se stříbrem a tak neodmítáme čaj a smlouváme cenu za dárky
pro blízké.
Loučíme se a u Attaybehu nenalézáme hrad,ale jen spoustu ukřičených dětí a tak valíme pustinou k
cestě na Deir ez Zor.Pár přehlédnutých děr a terénních nástrah uštědřuje našim strojům nějaké
bolístky v podobě poničených top case,podsedlánu na jedné Ktm a vytržených šroubů zobáku na mém
Bmw.Ve městě jíme v pěkné jídelně za 7Usd na hlavu a překračujeme Eufrat,jedeme na Al Hasakeh.
Na gps se ukazuje jezírko,kde chceme přespat.Moje nadšení z vidiny vody otupilo mou ostražitost a
najel jsem do vysychajícího bahna.Brambora začala zpomalovat ač jsem přikládal pod kotlem až se
zastavila po motor v mazlavém bahně.Pomocí popruhů a všech sil nás čtyř se podařilo motorku dostat
ven.U jezera je sice dost neútulno bez známky zeleně,ale koupel osvěží a slivovice uspí.
23.4.2008
Do Al Hasakeh se dostáváme brzo.Snídani chceme sladkou,jelikož tady snídají dost hutně.
To už zkoušet nebudem.Hrachový kaše a olivový polévky by průměrný středoevropan dost těžko udržel k obědu,natož k snídani.
V podloubí dělá čaj klučina a já vyrážím pro buchty.Místní cukrář viděl mé rozpaky při výběru tak mi pleskl na talíř pěkně mastnou kaši,hodil na ní tvaroh a skořici.To jsem nemohl odmítnout a holt jsem
zasedl mezi snídající obyvatele Arabského poloostrova a vrátil se do dětských let,kdy sem takhle snídal
od maminky.Chutnalo mi,ale bylo to hrozně sladký.Kalorie z toho přímo stříkali,tomu říkám energie sbalená na cesty.No,ale co kluci.Rychle jsem nabral nějaké sladkosti na tácek,prodavač to zabalil a překvapil mě znova-nechtěl zaplatit,jen pokynul pravou rukou k srdci a ke mně.Tohle gesto jsem neviděl naposled.Stejně jsem mu tam nechal symbolických 50lib.
Klukům chutnalo a pak se davem prodíráme k motorkám.Standa využívá italštinu ke konverzaci.
Tak a teď na přechod Al Qamishli.Před hranicí doplňujeme nádrže a na co nestačí libry doplácíme v
dolarech.V Turecku je totiž benzín 3x dražší.Hranice v klídku,na průtahy už jsem zvyklej.
Hlad zaháníme v Kiziltepe.Klasický výborný kebab,který s Poubesem zapíjíme zákysem,který se tu
pije ke všemu.Doma ho piju taky takže žádnej problém.Standa s Romanen to radši neriskují.
Cestou k jezeru Atatturk Baraji se poprvé setkáváme s radarem.Asi jsme přehlídli značku 70 a jedem
120.Pokutu 75USD na hlavu jsme ukecali na 60komplet,samozřejmě do kapsy.Pomohla možná stará otřepaná Poubesova historka o kolegovy policistovy.Moc se divili jak to že je uplácí policajt.Byli ujištěni,že je to normální.Teda u nás.
Zkratka na Siverek,kde jsme chtěli přejet jezero přívozem je vlastně zajížďka.Přívoz už nefunguje.
V Bozově nakupujeme pivko fez a místní motorkář na čínské 125 nás vede k jezeru.Tady ale nacházíme
Kemp plný lidí.Moc se diví,když mu pokyneme a jedeme pryč-tohle pro nás není,chceme klid.
Nacházíme si klidné místo u vody.Popíjíme pivko a pozdravíme se s místníma chasníkama co se na nás přišli mrknout.Výměna cigárka a pár slov vše řeší a chlápci zmizeli tak jak se objevili.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
