Syrie 2008
24.4.2008
Koupání po ránu je skvělé a Poubes se snaží utěsnit prskající výfuk-neúspěšně
Radost z krásného dne nám vydrží jen do dalšího radaru.Vidíme ho včas a tak pohodlně brzdíme na 90.
Jaké je naše překvapení,když nás staví a oznamují,že budeme pokutováni.Rozčiluji se a chci vidět značku
70,které jsem si v prvním případě asi nevšiml.Překvapení dosahuje vrcholu při zjištění,že značka není,že
tady motorky jezdí max.70 normálně.Hovno.Nic neplatíme,napíšou protokol,který nikdo nepodepisujem a
jedem dál obtěžkáni složenkami úhrnem za 650usd.Uvidíme na hranicích.
V Adiyamanu se v cukrárně pobavím při snídani s majitelem.On o voze a já o kozách a bobrech,kluci se
můžou strhat smíchy a já se trochu zastydím,když chcem platit a pán udělá to pro mě známé gesto od srdce a my odjíždíme zanechajíc alespoň suvenýry.
Chceme se podívat na Nemrut,ale naháněči a nutnost poplatků nás odradí.Jsme trošku alergický na lidi.
Poubes tu byl asi před 5ti lety a vše bylo jinak.
Vracíme se a odbočujeme na Caglayancerit.Tohle jsou naše cesty.Tady policajti neměří,zatáčky se klikatí
rozbitou silnicí.Naše nadšení je ale sraženo na bod mrazu u pumpy v Kahramanmarasu kde z divoce brzdící dodávky vyskakují ozbrojení vojáci a zadržují nás asi dvě hodiny kvůli nesmyslnému podezření že jsme vykopávali jakési archeologické památky.Řeč je problém a tak se to řeší přes telefon s rusky mluvící ženou.Nakonec nás pustí,ale to už začínám být hodně negativní a uvažuji o rychlém opuštění této militantní destinace.Kluci v defíku jsou akční a vyrážejí nám na pomoc,to se ale dozvídáme z mobilů až na místě naší schůzky.No zmatek nad zmatek.Nakonec se setkáváme v Kadirli až po půlnoci.Lemtáme teplý
pivo a radujeme se ze setkání-konečně zase spolu.Taky se trošku hádáme.
25.4.2008
Zatím nejhezčí den v Turecku.
Ráno bohatě snídáme ze zásob a vytyčujeme trasu,kterou stejně nedodržíme.V Kozanu fotíme hrad a pumpařky nám taky ochotně
postojí modelem a ještě nám dají čajík.Standa povozil pumpaře a ten má oči na vrch hlavy.Policajti co stáli u cesty se
dušovali,že radary už nebudou.My ale jedem do hor.Odbočujeme v Imamoglu na Aladag.Tady panuje čilý stavební ruch.Razí
tady tunely.Cesta se klikatí a čím se dostáváme výš je to lepší a lepší,asfalt vystřídala šotolina a místní horalové nás
zvou na hádejte co?Po těchto cestách však nejedeme sami.Tahají tudy turisty ve vitarách.Ti si zase fotí nás jako velký
exoty.Večer zajíždíme hlouběji do lesa a nacházíme místo u říčky.Voda je ledová,ale my si to užíváme.Pivko je studený,
signál na mobil žádný a tak Kuba,Poubes a já pořádáme relaxační večírek.Vymysleli jsme trik rytíři kruhu-moc zábavné.
26.4.2008
Roman odjel.Zvuk jeho KTM se ozval brzy ráno a tak nebylo ani loučení.Nejsme překvapeni,jelikož to měl v plánu.
Musí do práce dřív než my.Venku poprchává a tak nespěcháme.Na šotolině je to celkem jedno,ale až sjedem na asfalt,
obávám se drsný klouzačky neboť jsem si takhle onehdá pěkně ustlal v Chorvatsku,kde je povrch silnic stejné konzistence.
Chceme horama pokračovat na Aksaray.Cesta do Pozanti je nádherná.Fotíme a užíváme si krásný off road.Čirou náhodou jsme
trefili spojovačku na Camardi v což jsme ani nedoufali.Po chlebíku s párkama se nálada ještě zlepšila a pokračujeme
na skalní města Ihlara a fotíme také Selime Katedrali.Fakt síla.Tahle zajížďka se fakt vyplatí a nevadily ani kroupy co
nás potkaly.Přes Aksaray se dostáváme do náhorních plošin u vyschlého jezera Tuz Golu Spíme na kopci u města Cihanbeyli.
Tyhle roviny bičuje silný vítr a v noci mám pocit,že to odnese stan i s mým těžkým tělem.Standa a Poubes jsou lehčí a tak
se přibíjejí a tím mě budí,kluci z auta spí spolu a těm nic nehrozí jelikož láska je láska.
27.4.2008
Pokračujeme po planinách a je nám celý den zima.Červených cest využíváme minimálně.Naše jsou žluté,bílé a tečkované.
Má to dvě výhody,tady nejsou radary a otvírají se nám taje Turecka.Kontrast mezi městy a venkovem je dost propastný
hlavně na východě.Motorky Jawa už tu taky moc nejezdí vytlačil je ruský Iž,ale vede čína na všechny způsoby a všech
obsahů stejně jako v Sýrii Přes národní park Bas Korutan jsme dojeli do města Simav.Jen co vyprostíme zapadlého Defika z
bahna začíná pršet.Tlačíme se v autě a snažíme se pohnout se slivovicí co vezeme jako desinfekci.Moc se nám do ní nechce,
ale něco ubylo a tak osvědčená trojka nacvičuje nové číslo-vágónky,možná ještě drsnější než rytíři kruhu!
28.4.2008
Déšť neustal,balíme mokré stany a oblíkáme pršáky.Do Balikesíru je to místy pěkná skluzavka.V Canakkale odkládáme pršáky.
Přívoz do Evropy chytáme na minutu.Motorka s chlapem stojí 8 lib.
Dáváme sbohem Asii.Domluva s klukama není dlouhá.Dnes už budeme spát v Řecku.Turci se ještě předvedli na hranicích kde 2
hod.prudí kluky v autě.Složenky na pokuty putují do koše nezaplaceny a zmrzlí hledáme spaní.Volba padla na hotýlek
La strada asi 15km od hranic za 14euro na hlavu se snídaní.
Západ Turecka už dohnal Evropu.Psi se nás nesnaží zahnat do stáda jako na východě,ale kouzla čaje zdarma u pumpy
se nedočkáte.Tady už fachá bussines.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
