Syrie 2008
29.4.2008
Řecké dálnice jsou neplacené a prázdné.Panuje tu taková líná pohoda.Moře se nám párkrát ukáže a pak už se stáčíme k malému přechodu do Makedonie.Benzín za 1.2 euro je proti Turecku super.Taky nikde žádní zbyteční policajti.Takhle si představuji demokracii,nikdo mě neprudí pokavaď se chovám slušně,nikdo mě nekontroluje a neptá se co tu dělám a proč.Jsem přece svobodný člověk!
Klikatá silnička kolem hraničního jezera Dorjansko nás neomylně dovedla na přechod,kde jsme rychle odbaveni.Za hranicema je opuštěný kemp,ale tím,že jsme získali zpět hodinu času je škoda tady tvrdnout.
Jedeme dál pěkně zelenými kopečky,kde se mám moc líbí.Kupujeme víno a dozvídáme se,že sever země máme vynechat-není tam bezpečno.Když to říkají místní tak tomu věříme.Makedonci zasadí víno všude kde je možné a tak je trochu problém najít spaní.Nakonec nás zachrání jako tolikrát hory.
Hory mám rád,hory poskytnou chládek v horkých dnech,v horách se schovám,v horách je voda a je z nich rozhled po okolí.Hory jsou přítel,pokud je člověk respektuje.
30.4.2008
Jak jsem tak včera čučel do mapy,říkal jsem si jaká to bude pakárna přes Monte Negro a Chorvatsko,když
čas se krátí a my budem muset hltat kilometry po dálnici.Jak tak rekognoskuju silnice na mapě padla mi do oka červená čára vinoucí se do moře z Durres.Jasně,je to trajekt a jede do Terstu.Kluci neprotestují a tak kontaktujeme pár lidí doma,aby na netu vyštrachali nějaké informace o ceně a termínech leč bez většího úspěchu.Nikdo nedoufal,že by se k nám štěstí obrátilo čelem,ale za pokus to stálo.
Hranice překračujeme v horském průsmyku a už padáme do Albánie.Vítají nás myči aut o kterých se nám zmínil anglán co jel na bramboře opačným směrem a prohodil s námi pár slov.Myslím,že se mu naše rady hodily.Další zajímavost jsou bunkry všech velikostí rozeseté v krajině jako hříbky.Hodža se bál všech a nejvíc asi svých lidí,proto jsou kde jsou,ale začínají zvedat hlavy a za pár let strčí snad nafoukaný chorvaty do kapsy.Přírodu a moře na to mají.
O adrenalin se nám starají místní řidiči a sebevražední psy.
V Durres neomylně nacházíme přístav a fakt že potkáváme naložené KTM dává tušit,že můžeme doufat. Italka z pokladny nás potěší.Trajekt jede dnes a v sobotu.Není ani nijak drahý 154 euro za moto a kus je adekvátní projetému benzínu,poplatkům za dálnici a to nemluvím o případných pokutách.Kdo si chce zajezdit v Albánii je to efektivní zkratka.
Loď je skoro prázdná a tak si hovíme,sprchujem se a občerstvujeme se společně s holanďany co byli v Kosovu starým mercedesem.Políbím ještě Ivetu přes sms,je přeci májka a jdu spát spánkem spravedlivých.Začali jsme totiž vínem a pokračovali metaxou,ale já si asi té změny nevšiml a tak dávky v kelímku ani frekvence pití se nezměnila.Takže dobrou.
1.5.2008
Prolézáme loď,poflakujeme se a královsky hodujeme.Když už se začínáme nudit začínají se rýsovat na obzoru křivky pobřeží.
Vykládka je rychlá,ale celníci si nás vychutnali.My a holanďani jsme museli vše vyskládat z auta a vše projet rentgenem,na pomoc byl přizván i pes.Chudák musel pročuchávat naše hodně jeté věci.Taliáni byli dost naštvaný,že se dřeli nadarmo a my konečně vyrážíme.Spaní řešíme u vedlejší silničky na předměstí Ljublaně.Poslední kulinářská specialita šéfkuchaře výpravy a povinná dezinfekce slivovicí.
2.5.2008
Dáváme si styčné body,ale stejně se poztrácíme.Dílem navigačními chybami,dílem nedočkavostí se setkáváme až v 16.00 na Rozvadově.Stejně jsme jeli každý jinudy.Já a Standa zkratkami,Poubes přes Mnichov a defík od všeho kousek.Dáme ještě cigáro plácneme si na rozloučenou a rozutečeme se každý svou cestou doufaje,že se zase někde někdy na cestě potkáme.Doma mě čekají a jsou rádi stejně jako já,že jsem zase v pořádku doma.Dle mého hrubého odhadu jsme nakroutili asi 11000km všemi zmíněnými dopravními prostředky,ale největší plus byl obnos vytažený z kapsy.Konstatoval jsem,že kdybych byl doma tak bych utratil víc.Výplata za odvoz kamionů vystačila na Sýrii i země eurozóny,ze svého jsem financoval jenom Turecko.
Tak zase někdy zdar! Roman Sadílek Florian
foto:
video:
↑↑ nahoru ↑↑
