Tunisko 2009


V kaňonu Mides popijeme čaj a pokecáme s prodejcema kamenů a pouštních růží.Dostává se nám i výkladu o sběru tohoto produktu přírody,ale že je značně nadnesená jsme poznali až v poušti. Díky navigaci nacházíme další atrakci kterou je Romellův průsmyk.Klikatá úzká betonka skrz horský masív je fakt pěkná ač začíná na smetišti a tak plníme i karty našich fotoaparátů a kamer. Na druhé straně projíždíme stepí a písčitá cesta se nám stará o zábavu.U jednoho písečného úseku stavíme s Poubesem a chystáme kameru.Tonda neodolal a plesknul sebou.Co by neudělal pro záběr.Spíme pod hvězdnou oblohou.Trochu žerou mouchy a tak popíjíme destilát doufaje,že je pro ně neznámý zápach zažene.Měsíc svítí jak blázen a my si to užíváme.Pastevec nás jen z dálky pozoruje,ale blíž k nám se pustil jen jeho pes,ale když zjistil,že jsme slušní lidé v klidu odkráčel. Dnes jedeme do umělé vesnice z filmu Star Wars.V El Hamma du Jerid doplňujem vodu a jíme pálivou cizrnovou polévku.Poubes si dal ještě jakýsi pajšl a Libor zůstal u sušenek a jogurtu. Cesta přes jezero Chott EL Gharsa byla úžasná.Dovolujeme si čím dál tím víc.Poubes zaznamenal první výstup po dlouhém driftu v docela slušné rychlosti.Dost divokej kotrmelec pošramotil naštěstí jen boční kufr.Solisko se ještě dost propadá a pomalu to opravdu nejde. Přišlo i na první výjezd na dunu.Sotva se vyhoupnem na vrchol vidíme "hvězdné městečko" Prodavači cetek otravujou,tak to proběhnem a pryč. Do Nefty dorážíme skoro bez benzínu.Doplňujeme zásoby a snažíme se zdolat další jezero. Tentokrát Chott El Jerid.Naše drapáky se neúprosně zařezávají do slaného povrchu leč po pár kilákách je jasné že to nepůjde a jsme rádi,že se vůbec vyškrábeme zpět.Nevzdáváme to a zkoušíme to jinudy,ale výsledek je vždy stejný.Kus to jde a pak se začneme nezadržitelně bořit. Jsme utahaný a spojky u motorek řádně prověřený,ne snad tím,že bychom tolik spojkovali,ale je cítit nesmírný boj motoru s hustou hmotou pod koly. Popojíždíme tedy západně po asfaltce,ale vojáci nás nekompromisně otáčí.Jsme tu brzo,jezero není vyschlé a zůstat někde v prostředku by byl konec.Důkazem je holanský minibus uvězněný navždy v jezeře ,který jsme viděli při přejezdu jezera napříč silnicí. V Tozeuru se tedy ubytujeme v kempu a já s Poubesem popíjíme pivo na místě.Kluci se druží v jakémsi podniku a snaží se nás tam nalákat smskou."Jsou tu děvky a pivo"jen se tomu zasmějem.Úsměv mi však zmrzne když se dozvím,že mi sms poslal Tonda omylem na můj domácí mobil a né na ten s cestovní simkou.To se bude Iveta divit.Nechala si to vysvětlit,ale pocit nic moc.Libor si v noci střihnul kinologickou vložku s neustále štěkajícím psem,který kupodivu na jeho rázné české povely zareagoval. Dnes jsme se jen přesunuli do Douz po zmíněné asfaltce a ubytovali se v kempu 4X4. Pozdravili jsme pár známých tváří z trajektu.Couráme po městě a jíme v restauraci.Lidi jsou tu perfekt. Nevotravujou tak jako v Maroku a jedinou taškařici provedli Tondovi děti,když mu povolili zátky od petek a zahodili je.Extrémisti jedni. Taky jsme se na myčce zbavili nánosů solné směsi.Zkoušel jsem těch 20kg oškrábat klackem, ale marně.

Zbytek dne popíjíme pivko a sledujeme pohyb v kempu.Lidi sem vesměs jedou aby si to každej svým způsobem rozdal s pouští.Někdo autem,někdo na motorce a ty nejtvdší na kole. Je na co koukat.Různé úpravy,různé modely a různí lidé.Nejvíc mě dostávají upravený náklaďáky. Večer nás oslovil kulaťoučký rakouský padesátník s tím,že je tu sám a jestli by nemohl jet s námi zítra do Ksar Ghilane.Proč ne.Doufáme,že nebude zdržovat.Ha!Taky prohlížíme zajímavý fotky na stěnách a těší nás přítomnost naší vlajky. Ráno tankujem a v první písečné pasáži jen utrousím do helmy něco o prdeli.Gotfried totiž na své Ktm 690 zatáhl a bylo jasný kdo tu bude pánem situace.Po pár kilákách na nás čeká a dává cenné rady.Od té chvíle se jede mnohem lépe a mozek je přeprogramován na opačný rytmus. Před nebezpečím nebrzdit ba ani neubírat.Koukat do dálky a rychlost-to je recept.Směr udávat koleny a je to.V prvním kafé jsou už naše obličeje rozzářené z požitku nespoutané jízdy.Užíváme si těch 110km a jsme jak malé děti.Krosíme na našich slonech,padáme skáčeme až se tlumičům zdá o čertech a najednou jsme u pevnosti Ksar Ghilane.Pevnost je mimo oázu na vyvýšenině v poušti. Předjíždíme pár džípů a já se nechal unést tím jak už to umím a nedal pozor.Klucí byli blízko přede mnou a já v duně musel ubrat a už to bylo,hnul jsem si s mojím vylágrovaným kolenem.Bolest se dá vydržet a po obědě musí vydržet ještě zpět. Užíváme si chvalozpěvy od Gotfrieda,že 3hodiny je pěknej čas a pomalu se loučíme.On zůstává a my jedem zpět.

Teď je navigace na nás.Malinko jsme zakufrovali,ale jinak jsme za to pěkně vzali.Čas odměřený v kempu 1.50h je pro nás odměnou.Neměli jsme ambice trhat rekordy,ale když to tak odsejpalo tak jsme to od půlky vzali vážně a motorky ani sebe nešetřili. V kempu jsme byli utahaný,ale šťastný.Tohle byl zatím nejlepší den i přes to že koleno bolí. Vstávám časně,jelikož muezíni ve 4.30 budí i všechna domácí zvířata a ta se hlásí vehementně o pozornost.

foto:



 ↑↑ nahoru ↑↑