Around Afrika stage 2
27.2.2014
Ráno vzhůru za řidítka a hltání kilometrů.V Lubangu se prodíráme klasickým africkým provozem, kde silnější jede. Rendu se pokouší zmatená běžkyně sundat z motorky. Dostává loktem a zrcátkem. To jí srovnalo. Než se rozkoukala byli jsme pryč. Z Lubanga jedeme kousek na Namibe. Je to zajížďka, ale stojí za to. Výhledy s vodopádem jsou skvělé. Cestu zpět na naši trasu si zkracujeme nábližkou po šotolinách ,aby jsme se vyhnuli znovuabsolvování městského provozu. Večer kotvíme na policejní stanici ve městečku Cahama. Policajti nechtěj nic a já potřebuju vyměnit olej. Za půl hodinky je tma. Nalévám novou náplň už po tmě. Co jsem vypustil si bere Renda do svého olejožrouta. Ustálená spotřeba na sto km mu dělá 5litrů benzínu a 1l oleje. Benzín stojí v Angole vpřepočtu 8kč a olej zhruba 100kč litr. Na hranice to máme 180 km. Zbyněk v zájmu přežití výpravy krade pod rouškou tmy ze zabaveného zamčeného taxi pumpičku. Děláme si srandu ,že pod svícnem je největší tma.
27.2.2014
28.2.
Policajti nás budili celou noc.Chodili se koukat na motorky,telefonovat k našim stanům a kontrolovat odstavená auta bez kol,stylem otevřít dveře něco zařvat a prásknout s nima. Tím pádem jsme brzy vzhůru a balíme s rozbřeskem a s přicházejícím deštěm. Vyrážíme a daří se nám ujet dešti ovšem 100km na hranice není asfalt,tak si to dáváme. Já už čtvrtý den dieta. Je mi drobet líp. Hlavně, že se kola točí. Ráno jsem se normálně osahával, a divil jsem se kam mi zmizeli tukové zásoby. Na kalhotách už zase potřebuju kšandy. Dorážíme na hranice. Zase nás tady směrujou kam si máme postavit motorky. Všude místa dost a my zase stojíme v odpadkách a bordelu. Na výstupu z Angoly po nás chtějí doklad o zaplacení pojištění. Nemáme nic, vysvětlujeme, že po nás nikdo nic nechtěl ani na imigračním kde jsme se hlásili. Příslušník se ptá, a co policejní kontroly?Říkáme ,že taky nic nechtěly. Poslední jeho slova jsou, měli jste velké štěstí, šťastnou cestu. Na Namibijské straně je vidět zase změna k lepšímu. Funguje tu řád, tři okýnka vedle sebe,která postupně projdeme. U posledního platíme silniční daň. Zbyněk dokonce objevuje záchodky, samozřejmě zamčené. Ale jsou. Dokonce je tu banka, chceme vyměnit peníze, ale obchodují pouze s cennými papíry. Pár km po hlavní a odbočujeme na Opuwo. Máme to asi 160 km. Ale není asfalt. Ujedeme 40km a přichází déšť. To nejhorší přečkáváme pod odstavenýma náklaďákama. Z cesty se stává mazlák. Tři kroky k motorce a mám boty o pět kilo těžší. Kloužeme se vpřed a znovu začíná pršet. Někteří jedou na pneu od první etapy a jízda je v neustálém smyku. Najednou se objevuje kemp a my už cpeme motorky pod přístřešek. 15dolarů za ubytko, pivo a kuře k večeři nás postaví do latě. Už dnes cestou potkáváme pár lidí z kmene Himba. To je kmen ,ve kterém se ženy pomazávají červeným blátem. A jsou vyhledávaný pro svou originalitu a fotogeničnost. Snad se nám také povede ulovit pár pěkných fotek.
1.3.2014
Dnešní noc byla ve znamení honění komárů. V bungalovu byl hic jako blázen. Po pár štípancích rezignuju a stavím rychle stan venku. Za chvíli od vedle vybíhá Poubes a taky staví. Když už konečně usnu na tvrdým podkladu a píchlé karimatce. Rozsvěcuje venku Renda. Na stan je moc línej. Vymyslel si zlepšovák. Na malou plastovou židli přetáhne tričko a židli si dá na hlavu a spí spokojeně až do rána. Ráno snídáme, studená vajíčka bez chleba a přeslazenej čaj. Spočítá nám účet a cifra nás nutí k přepočítání. Už si ani nemyslíme kže to dělají schválně. Prostě jen neumí počítat. Samozřejmě ani neprotestoval, když dostal o 20$ méně. Loučíme se a vzhůru do rozbahněné klouzačky po vydatném dešti. Asi po dvaceti km se povrch zlepšuje a po dalších asi sto km jsme ve městě Opuwo. Hrneme se zmazaní od bláta do banky, aby jsme vyměnili peníze a mohli natankovat. První zjištění je ,že Namibijský dolar platí i v Jihoafrické republice v kurzu 1:1. Tak si chceme vyměnit víc. Druhý zjištění je, že za mnou ve frontě stojí žena z kmene Himba. Má pouze bederní roušku a pro ně typické korálky okolo krku a nohou. Jinak je cela pomazaná pravě pro Namibii typickým červeným bahnem. Přes ramena má přehozený kus látky jako superman pláštěnku. V ruce třímá platební kartu a něco řeší na přepážce. U nohou ji leží pár bílých igelitek s nákupem. Držadla tašek a vše je začervenalé. Je to žena kyprých tvarů a zrovna přátelsky se na nás netváří. Tak si to vezměte. Přijdete si do banky pro peníze a čtyři bílá strašidla na vás civí s otevřenou hubou. Když konečně máme peníze, tankujeme a jdeme do obchodu dokoupit zásoby. Poubes se Zbyňkem objevili restauraci. Sedáme k nim a objednáváme vepřové kotlety s hranolky. Asi po hodině čekání začíná být hic a my chceme jet. Jídlo pořád není. Renda se jde zeptat,kde to vázne. Mají jakýsi problém s vepřovým masem. Když už se rozhodneme že odcházíme je to na stole. Příjemně nacpáni po dnech hladovky ve zlepšené náladě kupujeme nějaké cetky od Himba žen. Renda smlouvá cenu jejich korálků a daří se mu jednu ženu z nich vysvlíknout. Zkouším to taky a sice dráž ,ale taky mi prodává jeden ze svých drahocených náhrdelníků. Pak už odjíždíme do 160 km vzdáleného Sesfontein. Po parádní šotolině se zastavujeme podívat na pevnost z dob kolonizace. Dnes je přestavěna na luxusní hotýlek. Dáváme si 4 coly. Notně se oteplilo,spadli jsme totiž o 600m níž. Coly v nás zasyčeli a na kemp tu prej nepřipadá a hotel se nám platit nechce. Konstatujeme ,že je času dost a že popojedem. Přijdem k motorce a zjištujeme ,že jak jsme se stavěli ve vesnici kmene Himba a dostali jsme za úplatu svoleni k foceni manželek, asi nezatočil měrku oleje a šel fotit. No a teď zjistil, že ji nemá. Navíc tím pádem má otevřený nalévací otvor. Zbyněk mu dává svojí se slovy ,že tak často nepotřebuje měřit a sám si zavírá otvor víčkem od lahve na olej. Vydáváme se znovu na šotolinu do města Palmwag. Domlouváme se .že když bude cestou nějakej kempík, zabivakujem. Jak se slunce sklání začínáme potkávat zvířata. Napřed jen antilopy,ale později žirafy, zebry ,které nám přebíhají ve stádech přes cestu, pštrosy a přímorožce. Vše je korunováno parádní krajinou,kterou se řítíme celý den. Naše rozvášnění bylo ukončeno až v Palmwag, kam jsme se ani neplánovali dnes dostat. Super kemp s první teplou vodou ve sprše je trochu dražší, ale výdobytky civilizace si necháme rádi líbit. Abychom si uvědomili ,že jsme v Africe, alespoň ve sprše nesvítí světlo. Beru si čelovku, ale ta umírá vybitím. Není nic horšího než hledat po tmě náhradní baterii ,abych si posvítil. Dokončuji očistu po hmatu a hurá na pivko. Kousek za stanem máme ceduli "Elefant Walk" ptáme se majitelky, jestli tu je možné slony vidět. Říká nám, že úplně běžně, dokonce že někdy chodí pít vodu z bazénu, nebo jim rozeberou nějakou střechu. S úsměvem prohlašuje,že každý den je tu jiný. Jen teď protože prší a vody je všude dost máme prý smůlu a slony zřejmě neuvidíme.
2.3.2014
Den začínáme nadstandardní snídaní v kempu. Bavili jsme se s jedním návštěvníkem a ten tvrdí, že v Sesfountein nemají benzín. Oznamujeme mu ,že tam odtud jsme včera přijeli a že máme namířeno na druhou stranu a tím debata končí. Potom pomalu balíme. A když u sluníčko pěkně smaží, vyrážíme směrem na Twyfefontein, kam jedeme zase po šotolině. Jsou tu k vidění 6 tisíc let staré malby na skalách. Dříve zřejmě sloužící jako mapy, nebo k výuce ve znalosti stop zvířat a jiných potřebných věcí pro život. Průvodce umí plynně anglicky, ale všímáme si, že ke komunikaci s místníma používá v řeči mlaskání,podobné řeči australských křováků. Ptáme se ho, co je to ze řeč a zjišťujeme ,že je z kmene Damara. Vysvětluje nám používání čtyř druhů mlaskání. Zbyněk ze srandy prohodí "a jak to píšete?"A průvodce zasedl a do písku napsal. Navíc nám ještě řekl ,že muž musí u nich mít jmeno končící na B a ženy na S. Moc zajímavé. Dále jsme se pohybovali směrem na Ugab. Cestou objíždíme obrovský vytěžený diamantový důl. Cesta je dost špatná a zbytek dne překonáváme oněch 80km. Cestou navíc Rendovo motorka vynechává, musí ji pořád držet pod plynem jinak se dusí a zhasíná motor. Pak musí zastavit a motor zhasne a nejde natočit. Zkoušíme ho roztáhnout a taky nic. Ok musíme vyndat svíčku. Vzhledem ke spotřebě oleje je to nejpravděpodobnější závada. Svíčku vyndáváme a nestačíme se divit té mastné bambuli na konci, jak to ještě mohlo něco zapálit? Nic méně svíčku měníme, motor naskakuje až na roztažení na laně. Pokračujeme a terén se podstatně ztěžuje. Kameny, písek, rolety. Jestě, že Renda jede, protože tady by jsme ho na laně neodtáhli. Večer dojíždíme soutěskou konečně do Ugab. Tady je jen plac na kempovaní a pár chatrčí. Je tady jakýsi správce, ptáme se na benzín, protože jsme téměř na suchu a dostává se nám odpovědí ,že nejbližší benzínka je tam odkud jsme přijeli. Tak to je špatný. Ještě že ráno proběhla debata o benzínu s turistou v kempu a benzínka tam byla. Proč jsme si nenatankovali?No měli jsme od posledního tankování ujeto jen 150km,tak nám to přišlo asi zbytečné.Zase poučení.Tady je třeba tankovat při každé příležitosti. K pobřeží to máme tak 70km a tam už by měl být větší pohyb aut. A tím pádem i šance sehnat palivo od projíždějících. Tady dnes projeli dvě. Pravděpodobnost ,že tu někdo prodá benzin je, jako že tady potkám tučňáka. Ráno moudřejší večera. Je tu cedule "kempování na vlastní nebezpečí, výskyt lvů a slonů".
3.3.2014
Dobré ráno… všichni jsme celý. Balíme, správce nám rozdělal oheň pod sudem s vodou, abychom se mohli umýt, kupujeme si samolepky a trika na podporu záchrany nosorožců. A zpět k realitě.Zbyněk včera vypustil nádrž ,aby zjistil kolik nám zbývá paliva. Benzín máme odhadem na 40-50km rozhodnutí je jasné. Z Ugab na pobřeží kde je hustější výskyt lidí, kteří by mohli mít benzin je to zhruba 80km offroad. Vyrazíme a když prvnímu dojde benzín slijeme ostatní nádrže a jeden se vydá dál pro palivo. Děsný terén,rolety a kamení. Na konec několikrát na hranici pádu a s lítostí držím plyn a trápím motůrek pod sebou, abych už z toho byl pryč. Na chvilku s Rendou stavíme a pozorujeme kojota, který si zvědavě prohlíží zase nás a pak odchází. Jedeme dál a po pár km se mi Renda ztrácí. Otáčím se a po dvou km Renda stojí bez benzínu. Říkám, že odpustím z nádrže benzín a po první deci jsem na suchu taky. Vyndáváme adventure menu a se slovy když už nemají motorky tak se aspoň najíme. Než jsme dojedli vepřo knedlo, je zpátky Poubes a veze petku benzínu. Rozdělujeme si benzín a po pár km jsme na pobřeží. Je tu parkoviště silničářů a hlídač nám prodává dvacet litru benzínu do své kapsy. Ted už zbývá dojet jen těch 90km a máme vyhráno. To by jsme mohli dát. Navíc tu jezdí auta rybářů a vyžebrat pár litrů benzínu by už neměl být problém. Asi v polovině cesty odbočujeme na zajížďku deset km na Cross Cape, kde jsou k vidění stovky lachtanu.Renda sem neodbočil protože mu motorka vlivem spotřeby oleje a napalující se svíčky špatně startuje. Když najíždíme zpět na hlavní Rendu dojíždíme. Motorka už přestala jet úplně. Ještě následuje marný pokus o výměnu svíčky a posledních 20 km ho musím dotáhnout na laně, do města Henties Bay. Tankujeme a pumpař kouká kam se skoro 27 litru benzínu vejde. Kluci našli penziónek. Majitel otevřel garáž a zatlačil do ní Rendu s motorkou. A řekl pracuj. Nejvíc nás rozsekala vana v koupelně a otázka paní, „ke snídani vajíčka, slanina a káva,čaj. Může být chlapci?“Jsme jako v ráji. Každopádně musím opakovat Zbyňkova slova. Kdo byl v Namibii,nebyl v Africe.
4.3.2014
Dneska v noci jsem rezignoval opět na komáry a šel si postavit stan na dvůr. Tyhle privátní ubytování jsou super, ale moskytiéra je pro můj klidný spánek důležitější. Dnes bezkonkurenčně nejlepší snídaně ,co jedeme po Africe. Navíc azyl v podobě dílny je bezkonkurenční. Jelikož Renda jde skládat motor a já nemechanik jsem k ničemu, jdu si procházkou sebrat krabičku geocaschingu necelé 2km odtud. Když jsem se vrátil z uspěšného lovu, kluci pomalu mají hotovo. Zkouška proběhla úspěšně, motor běží a my máme radost. Ještě si kluci posvařují rámy na brašny, když je tu i svářečka. Já mám prasklý na dvou místech. Svařovat je nebudu, stejně už mi trubky brašny propíchaly a mám tašky k rámům tak zauzlovaný vším možným, že bych je tam už nedokázal vrátit. Nechám to do Cape Townu, jestli tam dohrkám. Henties Bay opouštíme kolem třetí odpoledne. Lepší ujet 150km, než nic, shodujeme se. Po 70ti km přijíždíme do města Swakopmund. Renda říká, že motor nekouří, ale že určitě jsou špatně nastavené vůle na ventilech. Sháníme měrky. Vlivem motání se po městě kde jsou semafory a jezdí se navíc vlevo, se trháme. Najednou nemáme Zbyňka tři křižovatky jedeme rovně a na odbočce stojíme. Za chviličku přijíždí a říká, že ho stavěli policajti za rychlost. Vysvětlil ,že se mu ztrácíme z dohledu. Prohodili jen OK a máchli rukou ať pokračuje. To se vám u nás nestane. V jedné autodílně měrky dostáváme jako dárek. Vše potřebné máme a chceme udrtit jestě pár km. Jenže Rendova motorka asi ne a začíná stávkovat úplně stejně jako předvčírem. Nezbývá než najít kemp a znovu začínáme rozebírat motor. Je možné že je prasklá hlava, to ale nemusí být okem vidět. Záhada je proč to 70km fungovalo a najednou ne. Máme jednu hlavu náhradní sebou, rozhodnuti je jasné. Vyměníme ji. Je to poslední pokus před definitivním ortelem nepojízdnosti. V kempu si dáváme obrsteak za 150kč ,ale náladu nám nezlepšuje. Snad ráno až povrčí všechny motorky a odlepíme se z místa.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
