Around Afrika stage 2
5.3.2014
Tak po dvou nastavení rozvodů na Rendovo vráně jsme po protočení motoru slyšeli vždy lupnuti a závada je jasná hned po sundání víka. Přeskakuje rozvodový řetěz. Zjistili jsme že rozvodový řetěz, který Renda dával v Čechách nový je tak vytahaný,že ho šponovák nedokáže přitlačit a proto vždy přeskočí o několik zubů. Po telefonu do Čech nám kamarád radí ,že na šponovák máme navařit 5mm materiálu ,aby víc šponoval a mělo by to na dojetí fungovat. Jdeme k majiteli kempu, má v garáži svářečku. Jelikož je výborný řezník, o čemž nás přesvědčil včerejším steakem, není zdatný svářeč. A konec šponováku, místo aby navařil rovnou upaluje. Tak a co teď?Jiný šponovák nemáme. Renda si bere moji motorku a jede do města kde se bude snažit najít svářeče se kterým se pokusí vymodelovat nový konec šponováku z kousku páskoviny. Vrací se skoro ve čtyři odpoledne a má. Vypadá to drobet zparchantěně, ale není na výběr. V pět je vše namontováno a motor kupodivu jde natočit. Klepe,kouří ale běží. Renda jestě udělal pár testovacích km a rozhodujeme se ,že dnes nemá cenu odjíždět a obětujeme se dnes a k večeři objednáváme řízek.Zapoměl jsem dodat, že řezník a majitel kempu v jedné osobě je původem Němec.Takže dobrý výběr. Řízek je samozřejmě vynikající. Navíc do kempu dorazil německý pár na dvou BMW a je si o čem povídat. Ráno povrknem dál. Tři týdny hladovění, rázem se změnily v obžerství.
6.3.2014
Dnešní celodenní lopotu bych nazval marnou. Sice jsme ukrojili 260km po krásných šotolinách a zastavili se i na nějaké focení. Zebry, přímorožci, emu a jiná havěť je standard. Bohužel jsem Rendu zase dotáhl 20km na laně. Na šotolině je to podstatně horší. Dvakrát si málem ustlal. Dotáhl jsem ho do městečka v poušti s názvem Solitaire -už příjezd byl lemován vraky starých aut a strojů. Co víc si přát pro úmrtí svého stroje než takové pěkné místo, prohodil Renda. Už víme ,že je přeskočený rozvodový řetěz. Za těch 260km se vytáhl ještě víc ,že ani pracně navařený šponovák ho nedokáže došponovat. Asi za dvě hodinky je řetěz přesazený, leč motorka nejde ani roztáhnout. Rozhodnutí Rendy je „končím, stejně už jsem si to poslední dny neužíval, protože jsem jen montoval a měl nervy jestli pojede nebo ne“. Navíc tenhle skanzen vraků je ideální místo pro odložení. Dohodli jsme se ,že dáme Rendovi každý 100$. Bereme nářádí a jako kobylky se vrháme na jeho Vránu. Sundáváme z motorky vše ,co potřebujeme na naše stroje a tvoříme z vrány torzo motorky. Nakonec torzo Renda ještě prodává za 50$ řidiči autobusu . Ráno pojedeme do města Sossusvei a odtud se pokusíme dostat do pouště odkud by jsme se chtěli dostat k obrovským červeným dunám a uschlým stromům trčícím z písku.Místo se jmenuje Deadvlei. No a Renda půjde na stopa.
7.3.2014
Tak k dunám jsme se nedostali. Po 150 km jsme se dostali jen do mastňáckýho kempu kde dělali k dunám výlety na čtyřkolkách. Ale na motorkách se tam nesmí. Business je business. Rozhodnutí je jasné. Duny necháme dunama a jedeme dál nažráni prachu. Renda nás opustil už ráno na benzině v Soliteir. Stopnul si auto. A teď čekáme na rozcestí na Zbyňka, který si bez varování usmyslel že se k dunám dostane a někde přejel spadlý plot a žene se savanou. Takže šance najit ho je 0. To je od něj dost nečekaný obrat,říkáme si. Proč nám to neřekl při zastávce. No nic pokračujeme na město Marientall. Cestou potkáváme spoustu zvířat a samozřejmě je taky plašíme našima vránama. Jedna antilopa se snaží přeskočit plot u silnice a zamotá se zadní nohou do drátu visí tam nohu v metru a půl. Beru kleště a jdu ji vysvobodit. Když se blížím zmítá sebou ještě víc než pochopí že je to marné. Vyndám kleště a jedením cvaknutím ji osvobozuji. Jen koukám jak peláší pryč. Na rozcestí potkáváme Rendu, čeká na stopa. Po chvíli ho nabírá auto. Pak pokračujeme dál a v Malta Hohe kde tankujeme a dáváme si klobásku. Konstatujeme, že máme nadrceno 400km. Ještě chceme kousek popojet a pak začneme pokukovat po spaní. Nakonec jsme zakotvili 20km od Keetmanshoop. Je tu nenápadný leč příjemný kemp. Vyptáváme se jak to tu chodí. Prý je tady i pár dní v roce zima i -2 stupně a pak se zase oteplí. Je tu voda, tak sem chodí pít kudu. Taková domácí divočina. Kde je konec Zbyňkovi nevíme. Já jen doufám ,že se mu nic nestane. Renda píše ,že je ve městě a že pokračuje do Cape Townu dál.
8.3.2014
Dnes ráno po snídani a zaplacení, se loučíme s milou majitelkou krásného kempíku. Mimochodem nocleh, večeře, několik piv,pár skleniček vína a dnešní snídaně v přepočtu 400kč. To je super počítáme, že musíme natankovat a na to nám peníze zbývají. V Keetmanshoop tankujeme a měníme na beznině zbytek Namibijských dolarů za Jihoafrické Randy. Je to 1:1 dokonce Rand platí i v Namibii. Obráceně však ne. Na hranice to máme ještě několik hodin cesty nudy za řidítky. Dorazíme v poledne k hranicím a na benzine vidíme Zbyňkovu motorku. Tak jsme se zase sešli. Zbyněk vypráví, že se potkal s mladým motorkářem na GS1100 a že nechápavě okukoval jeho stroj. Pak k němu přiběhl a s obličejem objevitele mu říká "teče ti z motoru olej" Zbyněk však odvětil, že ví -že už měsíc. A ukáže mu svoje proolejované nohavice. Holanďan nevěřícně kroutí hlavou.
Tak už kompletní překračujeme hranice do JAR. Jak výstup z Namibie, tak vstup do JAR byl otázkou minut. Navíc bylo po poledni a v tomhle horku úředníci neudělají ani pohyb navíc. Jedna úřednice si při každým razítku mohutně zívla, už to vypadalo, že při třetím pasu usne, ale promnula si oči a dodělala nás komplet. Žádný poplatky, dokonce ani karnety nechtěli a my už se suneme do kopců místních hor. Asi po 100km zastavujeme u hotýlku ve městečku Okiep a ubytováváme se. Do velkého města to máme asi 70km ale kam se hnát ve velkém městě bude draho. Utratíme ještě dost peněz v Cape Townu.
9.3.2014
Po dohodě s klukama ráno při snídani pojedeme na Cape Agulhas tj.Střelkový Mys tj.nejjižnější místo Afrického kontinentu. Zde se navíc ještě rozděluje Indický oceán od Atlantiku. Máme to okolo 700km, tak hurá do sedel. Krajina nám mění ráz kopce a hory přibývají a začínají nám silnice lemovat i vinice. Večer se západem slunce máme ujeto 500km a ubytováváme se v městečku Tulbagh na vinici, ostatně jak jinak a popíjíme vínko stejného názvu ročník 2010. Prostě pohoda.
foto:
↑↑ nahoru ↑↑
